INSOMNIA.

INSOMNIA.
Usnout, usnout! Tmy se hroze, jak bych čekal na přívoze, a noc – řeka – hučí tmou. Nervy – struny přetažené, víčka – skřínky pokažené, jež se nikdy nedovrou. S loudavostí vážně krutou minuta jde za minutou, krok všech odměřen a tich; jako v oné dětské báji, po lávce když přejít mají ovce – není konce jich. Nápadů roj hlavou letí se starostmi v jedné změti, samý fragment, akkord, rým, jak když listí, které přečká léto, točí do kolečka ve větru se podzimním. Kde je rada dobré matky? Počítat a zase zpátky – marně. Spánek nedbá hluch. Čí to krok? Co prasklo v šeře? Kde to vrzly jaké dveře? Vypoulen zrak, napiat sluch. Přec jen pevně zamknout oči! Ale jaká kola točí se to pestrá před nima? Na sta pitvor se z nich stává, křivé nosy, velká hlava s nožičkama krátkýma. 21 Tratí se a zjevují se, kštice husté, lebky lysé, jeden vír a jeden rej; chechtají se, vyšklebují, kloní, honí, poskakují divočej a divočej. V teď jeden ve všem ruchu roztáh ústa skorem k uchu, jistě sám to z pekla host: Chacha! Chacha! Málo strachu, však se ještě naspíš, brachu, a snad brzy, dost a dost! 22