VEČER.

VEČER.
Spat jdu, jen ještě jak hlavou na mžik by proletěl roj mi, na vše, co den ten jsem vnímal – vzpomínky, dojmy. Na lidi, kteří mi cestou stiskli dnes srdečně ruce, na ty, kdož zranili hruď mi, druhy a škůdce. Na to, co vykonat chtěl jsem, ale pak zameškal v snění, na vše, zač přece jen stála lopota denní. Spat jdu. Ach, noci, dáš sen mi? Jaký sen asi to bude? SladkýSladký, či vplížíš i ve sny, dnů se mi trude? Ach, jak jsem usínal jistě, matka když ještě dál bděla, od její svíčky když jizba zářila celá. Nikdo již nade mnou nebdí, tma kol se na hradbu sráží, jenom ty hvězdy tam venku jsou mi snad stráží. Proto k nim naposled ještě pozvedám oči své vezdy. Spat jdu. Co v temnu se rodí? Dobrou noc, hvězdy! 11