CESTOU K BÁSNÍKOVĚ VILE.

Antonín Klášterský

CESTOU K BÁSNÍKOVĚ VILE. (J. S. MACHAROVI.)
Nad Prahou vyjev, ulicí jdu dlouhou. Den podzimní je, slunečný a milý. Žluť na stromech, však strnad ještě zpívá. Kol zahrady jen samé jsou a vily. Tam dole město s divou svojí vřavou se ztratilo kams do kouře a čmoudu, tam boje, rvy, lsti, úskoky a klepy, zde ticho k snům a k přehlídce a k soudu. Jen dva, tři lidi potkávám a zdá se mi, že se na mne mile usmívají; ó, jak v tom tichu zde svou duši koupám, jsem jako v jiném, dálném, lepším kraji! Jak zde by v dílo mohla vniknout křivda? Duch lásky, cítím, nad těmi bdí místy. Nad zahradami pne se modré nebe, poslední květy voní. Vzduch tak čistý. 34