SLÁVA.

Antonín Klášterský

SLÁVA.
Sním, usmívám se... bláhové to snění a dětinské: Už dávno jsem jen prach, a z mého díla nic než jméno není, jež tu tam ještě ozve v prostorách se školských síní. – Vnuk můj sedí v škamně, či je to pravnuk? – nevím; pne svůj zor ke kathedře, kde starý profesor jmenuje poety a vzpomíná i na mě. Můj vnuk se zardí, v tváři jeden žeh, a nadme pýchou; je mu jako vůdci, jenž vyhrál bitvu, rozhlédne se: Kluci, můj děd byl básník! – o, ta závist všech! A po hodině už je v chumlu: „Děd čí byl tak slavný?“– „Slyšels přec, že dílo mu Šalda smet!“ „A ze Šaldy co zbylo?“ – „Oh, je to staré, kdo by to už čet!“ Smích, vřava, souhlas, odpor. Drobná pěst se napřáhla, zle zablýskaly oči, padají štulce, vírem vše se točí: „Hr, na něj!“ „Chlubič!“ „Pojdi na tu čest!“ – Ne, nebojte se, žádná tragedie nebude z toho, skončí to jen fraškou: to jenom vnuk můj – či to pravnuk? – bije se za mou slávu pravítkem a taškou. 33
Básně v knize Chvíle zasnění a vzpomínek:
  1. JEN DVĚ, TŘI BÁSNĚ...
  2. RACKŮM NAD VLTAVOU.
  3. JARNÍ VÍTR.
  4. MATEŘÍDOUŠKA.
  5. VLČÍ MÁKY.
  6. BÁSNÍKŮV DOPIS.
  7. VEČER.
  8. STARÉ VĚCI.
  9. ZA PANÍ BOŽKOU VOLDANOVOU.
  10. KARLU ŠELEPOVI.
  11. VERŠ Z HORÁCE.
  12. NEDOVEZENÝ KLAS.
  13. PES.
  14. INSOMNIA.
  15. I LOVE YOU, MY DEAR! *)
  16. PÍSEŇ ŽIVOTA.
  17. MRTVÉ ZPĚVAČCE.
  18. ASTRY.
  19. ZLATÝ PTÁK.
  20. SLÁVA.
  21. CESTOU K BÁSNÍKOVĚ VILE.
  22. PO POHŘBU.
  23. JAROMÍRU BORECKÉMU.
  24. STARÁ LENOŠKA.
  25. SÁM SOBĚ.
  26. KRÁSNÝ DEN.