JARNÍ VÍTR.

Antonín Klášterský

JARNÍ VÍTR.
Dnes duje a lítá, jak pták když uprchne z klícky, šíleně městem se řítí, neustoupí ti a vede si uličnicky. Tu rozbije okno, tam plakát strhne si s rohu neb pokrývku s hlavy, bujný a dravý, žen zdvíhá sukně a chechtá se, odhaliv nohu. Je jara prudkost a síla, je mládí svévole k tomu, jásá a spílá a suché lupeny sráží se snětí stromů. To je to listí, jež do jara na stromech zůstalo tkvěti, on letí a letí a strhá je v nenávisti. V svou náruč je strhá a pustí: strom čeká pupenů se sty již na nové listí, jež místo chce, pučet a růsti. Je to tak dobře. Kdo suchý jsi lupen, musíš jít s cesty. 7