ZA PANÍ BOŽKOU VOLDANOVOU.

Antonín Klášterský

ZA PANÍ BOŽKOU VOLDANOVOU.
Ty, která básníků jsi propůjčila slovu svůj milý hlas, jenž teplem hřál a jímal, jak vánek zachvíval se, zněl jak z kovu, lkal, jako listí šeptal a zas hřímal: jsi odešla v říš věčných snů a ticha, kde není bolu, jenž by hlodal v taji. Já vzpomínám, a nechť má snění lichá, ne v hrobě zřím tě, ale v slunném kraji. Zřím jít tě v záři, co ti kadeř plavou svál rajský vánek k bělostnému čelu, tak radostnou a mladou, usměvavou a verše na rtech, loukou asfodelů... 14