ZA PANÍ BOŽKOU VOLDANOVOU.

Antonín Klášterský

Ty, která básníků jsi propůjčila slovu svůj milý hlas, jenž teplem hřál a jímal, jak vánek zachvíval se, zněl jak z kovu, lkal, jako listí šeptal a zas hřímal: jsi odešla v říš věčných snů a ticha, kde není bolu, jenž by hlodal v taji. Já vzpomínám, a nechť má snění lichá, ne v hrobě zřím tě, ale v slunném kraji. Zřím jít tě v záři, co ti kadeř plavou svál rajský vánek k bělostnému čelu, tak radostnou a mladou, usměvavou a verše na rtech, loukou asfodelů...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

452. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá (Jiřík Luděk Moravský)
  2. NAD HROBEM ALFREDA DE MUSSET. (Antonín Klášterský)
  3. Sonet o romantice citu. (Josef Svatopluk Machar)
  4. V PODLETÍ. (Bohdan Kaminský)
  5. SMRT BÁSNÍKOVA. (Antonín Sova)
  6. PÍSEŇ NOCI 20. ŘÍJNA (Viktor Dyk)
  7. None (Karel Babánek)
  8. ŘÍJEN (Viktor Dyk)
  9. I na vás někdy dojde, verše moje, (Jaroslav Vrchlický)
  10. Spi, oh jen spi! jeť lépe tam, (Irma Geisslová)