I na vás někdy dojde, verše moje,

Jaroslav Vrchlický

I na vás někdy dojde, verše moje, tou žití únavnou a dlouhou poutí, i vy s odnesete rány z boje, však proto nesmíte přec utichnouti. Čas nadejde, kde jako fráze zníte, jak poesie chladně mozkem stkána, a život jste přec, vy to, hvězdy, víte, jste píseň jeho bytím vyzpívána. Když nejsladší vás podceňují rtové, jak pouhé „básně“, rcete, je-li žití, my plné jsme, ne přeludy a snové, v nás básníkovo srdce plně cítí. Jak bije, cítí a jak cítí, bije a jinému se nevzdá levnou daní, jsme živoucího srdce poesie, jsme pravda života – ne řeč a zdání. A zhrdne-li ta vámi, pro niž zníte, jí k nohám stulte se, co ve vás květe, tím větší něhou ať jen zazáříte a větší láskou – Ale neztichněte!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1333. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Buď jako píseň... (Adolf Heyduk)
  2. Sonet o romantice citu. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá (Jiřík Luděk Moravský)
  4. V PODLETÍ. (Bohdan Kaminský)
  5. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Pozdní jeseň. (Adolf Heyduk)
  7. ZA PANÍ BOŽKOU VOLDANOVOU. (Antonín Klášterský)
  8. NAČ TEPEŠ, PÍSNI... (Josef Václav Sládek)
  9. PODZIME, PODZIME! (Xaver Dvořák)
  10. PÍSEŇ. (Karel Babánek)