Pozdní jeseň.

Adolf Heyduk

V mou slunnou jeseň z nenadání vnik’ náhle zimní bouře dech, a rtů mých klidné pousmání v žal zkřehlý změnil na ústech. Ruch prsou povždy víc se ztrácí a níž a níže klesá leb, a myšlenek mých plameňáci mé duše opouštějí step. Mých písní réva rudne, vadne, a navždy opadá juž snad tím smrtným dechem bouře zrádné mé poesie vinohrad. Snů zlatých motýlová píle v mlh tesklivých se noří stín a srdce stále víc, co chvíle, šeď kryje zimních pavučin. Čas dušičkový! Hruď i lada jak příkrov tíží sivý mrak, do chladných rukou hlava padá a pod rukama vlhne zrak.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

257. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NÁLADA. (Karel Hugo Hilar)
  2. Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá (Jiřík Luděk Moravský)
  3. V MÉ DUŠI TICHO... (Bohdan Kaminský)
  4. V PODLETÍ. (Bohdan Kaminský)
  5. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. None (Karel Babánek)
  7. I na vás někdy dojde, verše moje, (Jaroslav Vrchlický)
  8. PODZIM. (Antonín Sova)
  9. 36. Zvadnou jara, pomrou léta, (Jaromír Březanovský)
  10. V DNECH LISTOPADU. (Roman Hašek)