PÍSEŇ.

Jaroslav Vrchlický

Jestliže jste usnuly, písně v srdci mém, jestli na vždy zhasnuly hvězdy vaše v něm, co mi zbývá? Pouze sten a matný svist, jímž se třese svadlý list s kraje opuštěných hnízd, větrnička zpívá. Smutná hudbo jeseně, zníš mi zas a zas, opakujíc zmateně, co děl dávný hlas. Bylo, není... Jaký div, že houstne krev a že vázne tón a zpěv, nelze myslit na úsměv při tom pomyšlení! Mladých dívek tisíce jdou před zrakem mým, sladké, šedé pěnice rosným osením. To je písní! To je hudby vzdálené, to je lásky plamenné, vytoužené, ztracené, kdo to jenom vysní!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

245. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Buď jako píseň... (Adolf Heyduk)
  2. A PŘECE... (Božena Benešová)
  3. Má duše harfa... (Jaroslav Vrchlický)
  4. NAČ TEPEŠ, PÍSNI... (Josef Václav Sládek)
  5. PÍSEŇ PODZIMU. (Karel Babánek)
  6. I na vás někdy dojde, verše moje, (Jaroslav Vrchlický)
  7. LII. V duši mé vždy jako v lese, (Vítězslav Hálek)
  8. X. (Karel Sabina)
  9. None (Karel Babánek)
  10. XVII. Elegie. (Josef Svatopluk Machar)