Sonet o romantice citu.

Josef Svatopluk Machar

Vždy je v nás kout, kde cosi žije, co přestalo už v žití žít, kus jakés divné poesie, jíž nelze slovy vyslovit. Jen Chopinova melodie jí umí tesknit, dunět, hřmít – a člověk v dlaně čelo skryje a přál by si tak při ní mřít... A musí ji hrát ruka ženy, jež peklem života už šla, a den být chmurný zamračený, pln vůně pokoj záhadné, již dýchá růže žlutě mdlá, než ve váse kdes uvadne...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1112. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá (Jiřík Luděk Moravský)
  2. V PODLETÍ. (Bohdan Kaminský)
  3. ZA PANÍ BOŽKOU VOLDANOVOU. (Antonín Klášterský)
  4. I na vás někdy dojde, verše moje, (Jaroslav Vrchlický)
  5. ŘÍJEN (Viktor Dyk)
  6. Pozdní jeseň. (Adolf Heyduk)
  7. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. Jdou chlady nocí, jdou chlady dní, (Viktor Dyk)
  9. V NOC TICHOU BEZE SLOV... (František Taufer)
  10. Snové mládí. (Hanuš Věnceslav Tůma)