SÁM SOBĚ.

Antonín Klášterský

SÁM SOBĚ.
Již Podzim smutný stojí u mne, kdy tichne hloub i hladina, a srdce mé si nerozumné jak dítě ještě počíná. Tu bujně, zbrkle vzletí rázem, tu v lásce náruč rozpřahá a diví se, když padá, mrazem když splácí se mu odvaha. Co mělo by již, jak se sluší, spát jako vlna pod ledem, i slůvko zlé je do dna vzruší a neláska i pohledem. Jím hana ještě zmítá lítě, co ten myslil, onen řek, jak kámen každý cítí dítě, když děravý má střevíček. A nedělal bych nic si z toho a za mládí i měl to znak, jen kdyby to tak příliš mnoho, ó, nebolelo příliš tak! 40

Kniha Chvíle zasnění a vzpomínek (1934)
Autor Antonín Klášterský