ZLATÁ TŮŇ

Antonín Klášterský

ZLATÁ TŮŇ
Na louce slunce zářivé rozlilo zlatou tůň a všecko volá, všecko zve: Ó, pojď a sluň se, sluň! Je to, jak žluté kosatce by samé kvetly tam, jak tajemného v pohádce by kola blýsk to plam. A kdo v ně chycen, kdo tam vnik, je kouzla jeho plen, jak v staré báji v okamžik je v zlato proměněn. Je zlatý pták, jenž slétne sem, i stvol i trávy klas, a motýl, který sedne v něm, má zlatá křídla v ráz. Ó, za šťastné jsme chvílenky, viď, zabloudili v les, mé všechny sny a myšlenky jsou celé zlaté dnes. 49 A úsměv tvůj, jenž včera zdál se smuten mi a bled, snad v zlaté tůni vykoupal se, než ti na rty slét’. 50

Kniha Dojmy a nálady (1920)
Autor Antonín Klášterský