ŠTĚSTÍ.

Antonín Klášterský

ŠTĚSTÍ.
Mně zdá se: Štěstí jednou pouze jde kolem našich veřejí, a klepá zticha, klepá v touze a čeká s novou nadějí. A mnohý vnořen ve svou práci, jak bušil stále, tepal, kul, je nezaslech’ a že je ztrácí, si sotva ve snu vzpomenul. A mýlkou zas je odbyl mnohý, a otevřít se mnohý bál, snad stokrát sklamán vírou v bohy – a štěstí vzdychlo a šlo dál... A myslím: Také u mne bylo, já byl jsem pryč neb musil spát, a tak se jenom ohlásilo a nepřišlo už vícekrát. 15