MEZI PRACÍ.
Ať co chci tvořím, v dojmu divném tonu,
jak ku každému snu a citu, slovu
a ku každému chvění měkkých tónů
bych po létech kdys měl se vrátit znovu.
Má píseň letí na svět po své touze,
však duše zatím v jiném snu se ztrácí,
jak vše, co tvořím, byl by kámen pouze
ke stavbě jakés, žití mého práci.
Co bude to? Snad zbrojnice to bude,
kam lid, až jednou nouze přijde v boji,
si pro zbraň půjde, ve výhni již rudé
jsem ukul žárem vroucí lásky svojí.
Neb villa jen to bude blízko lesa,
kde dnem i nocí růže budou kvésti,
a sladkým tichem, kterým slavík plesá,
pod mými okny půjde moje štěstí.
77
Či hrobky bílé bude to snad pýcha,
kam půjdu v čas, kdy den se zvolna krátí,
kam lásku, štěstí, sny své složím zticha
a na svých strunách vítr nechám hráti.
To vše jsou sny, však činu práh je snění,
A dřív-li usnu, zemdlím, čelo schýle,
ty, který sníš, si vyplň sám, co není,
a zlatý krov dej na mé stěny bílé!
78