HRAČKA.

Antonín Klášterský

HRAČKA.
Na našich dveří zapomnělo prahu žebravé dítě sotva roků šesti koníčka z dřeva – konec jeho blahu! Mně pomnít toho nelze bez bolesti. A naše dítě nechalo svou dráhu, jež sama jede, a již záříc v štěstí, tu hračku levnou, jak když tuší váhu a cenu její – pevně svírá v pěsti. 13