MANŽELSTVÍ LITERÁTŮ V. 

Antonín Klášterský

Já všecko bych už muži odpustila, jen kdyby v bytě uklidit dal trochu. Však po podlaze, židlích samá díla, a v prachu psáti na stolní lze plochu. A ničím nedá pohnout, služce spílá, když rukopisy přendá, sejme sochu. U radů vedle vše jak klícka milá, a háčkování mají na lenochu!

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

171. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 485. Milí páni! tu, dím, ještě jeden (Jan Kollár)
  2. 383. Všecky za mnou neřesti se vlekou (Jan Kollár)
  3. 293. Ještě účel dávno pěstovaný (Jan Kollár)
  4. Mezi zn. 113. a 114. Ty, co Jenu ovlažuješ, říčko, (Jan Kollár)
  5. 487. Pode stolem těchto vážných kmetů (Jan Kollár)
  6. 508. Na mé této spatřila sem pouti (Jan Kollár)
  7. 580. Vůkol sem tam stojí u obruby (Jan Kollár)
  8. DOMA JE A NENÍ (Božena Benešová)
  9. 44. Hraběnko! ty skrytá pod Kunickým (Jan Kollár)
  10. 449. A však jedno abych tobě psala (Jan Kollár)