449. A však jedno abych tobě psala

Jan Kollár

A však jedno abych tobě psala Ještě v dušce této zaslouží, Než to zjevím ti jen pod růží, Jak mi sama matka přikázala; Dlouho najperv sama tajně lkala, Pokaždé však shovu prodlouží, Jednou ale tak se roztouží, Že ty syny před soud obeslala, Kteří znavše slavskou, cizou řečí Předce knihy zvykli psávati, Proto blud jich tímto trestem léčí: Musejí zde do své materčiny Pře- svá vlastní díla -kládati, Z němčiny ty, tyto z francouštiny.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

66. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 425. Matka má a cesty tovaryška (Jan Kollár)
  2. 450. O, té slasti ještě nevídané! (Jan Kollár)
  3. 293. Ještě účel dávno pěstovaný (Jan Kollár)
  4. 431. Ale zde byl také při hvězdnatých (Jan Kollár)
  5. 589. Pod tou horou noví, přemizerní (Jan Kollár)
  6. Mezi zn. 493. a 494. Od cizincův těchto matka výškou (Jan Kollár)
  7. 510. Nevídáno! tuto pode plotem (Jan Kollár)
  8. XI. A jak drahou zemi nelíbati, (František Jaroslav Kamenický)
  9. 17. Jako chodí opuštěná mati, (Jan Kollár)
  10. Anakreonovy písně. (Josef Vlastimil Kamarýt)