449. A však jedno abych tobě psala

Jan Kollár

449.
A však jedno abych tobě psala A však jedno abych tobě psala
 Ještě v dušce této zaslouží, Než to zjevím ti jen pod růží, Jak mi sama matka přikázala; Dlouho najperv sama tajně lkalalkala, Pokaždé však shovu prodlouží, Jednou ale tak se roztoužíroztouží, Že ty syny před soud obeslala, Kteří znavše slavskou, cizou řečí Předce knihy zvykli psávati, Proto blud jich tímto trestem léčí: Musejí zde do své materčiny Pře- svá vlastní díla -kládati, Z němčiny ty, tyto z francouštiny.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár