Ty naše tiché pohřby literátů(J5f)
Jen málokdy to kmet jenž vstavil patu(J5f)
na vrchol Umění a hleděl zpět(J5m)
v dnech klidu sladkých po dnech práce běd(J5m)
jak co sil s láskou v srdcích rozkvétá tu(J5f)
to častěj muž jejž v práci srazil blesk(J5m)
a v hořkém pláči žena ruce spíná(J5f)
a pro tatíčka škytá drobotina(J5f)
že srdce může utrhnout ti stesk(J5m)
A nejčastěj to mladý bledý hoch(J5m)
jenž kariéru pěknou míti moh(J5m)
leč za vidinou spěchal světlou v dáli(J5f)
v podkroví kdesi trpěl mráz i hlad(J5m)
s horečkou v krvi musil psát a psát(J5m)
co stromy mu a hvězdy šepotaly(J5f)
A jednou bílý zjev mu řekl Pojď(J5m)
tak ve svých snách vždy kreslil si svou choť(J5m)
a ved jej tam kde nezní rány mlatů(J5f)
kde divných květů dech mu ve tvář dých(J5m)
po mihotavých luny paprscích(J5m)
jej k toužených hvězd zářnému ved zlatu(J5f)
Ty naše tiché pohřby literátů(J5f)
V tom věčném shonu v tvrdé práce chvatu(J5f)
zde málokdy jen zříme druha druh(J5m)
svůj každý jinde musí táhnout pluh(J5m)
čas není sejít k číši se neb skatu(J5f)
Jen o těch pohřbech vídáme se zas(J5m)
tak v hloubi divně dojati a tiši(J5f)
a druhu druh se zdá být nějak bližší(J5f)
a jak by mrtvý k sobě tiskl nás(J5m)
Tak hebce měkkou předem řeči niť(J5m)
To jsme se dávno neviděli viď(J5m)
A druha druh tak starostlivě měří(J5f)
Jak sestár onen sešel v práci ten(J5m)
z prsou dere stlumený se sten(J5m)
jak scházíme se u kostelních dveří(J5f)
a všem jak živá stojíme tu zeď(J5m)
jako by tkvělo na rtech A kdo teď(J5m)
Kdo nyní z nás tu ve smutečním šatu(J5f)
nejdříve půjde zaspat lidský soud(J5m)
a na věky si tiše oddechnout(J5m)
kde thuje šumí vůně zradí mátu(J5f)
Ty naše tiché pohřby literátů(J5f)
Za rakví zřídka panstvo vyšších platů(J5f)
lesk uniforem hvězd a řádů třpyt(J5m)
Bez knih přec člověk dobře může žít(J5m)
a nač dnes ještě třeba poematů(J5f)
Leč jestli přece někdo zabloudí(J5m)
sem z lidí těch již hradí srdce zdí(J5m)
vždyť v novinách se zítra bude čísti(J5f)
že na tom pohřbu byli ti a ti(J5m)
jak žurnalista jméno jeho zjistí(J5f)
co nejdříve se zase vytratí(J5m)
U brány zřidne hlouček ještě víc(J5m)
a posléz zřít už jenom lidí řadu(J5f)
choť sestru matku jež jde úpějíc(J5m)
a hrstku starých věrných kamarádů(J5f)
Jdou s hlavou k zemi jako na Golgatu(J5f)
již bez hlesu se zavřenýma rtoma(J5f)
z nich každý myslí na ty svoje doma(J5f)
v houstnoucím šeru ve větru a blátu(J5f)
Ty naše tiché pohřby literátů(J5f)
A u hrobu tam z kapsy u kabátu(J5f)
kdos papír vyndá promluví pár vět(J5m)
o ideálech arše k Araratu(J5f)
jež plula všednem co byl ztopen svět(J5m)
o národu jenž chová v paměti(J5m)
kdo síly své mu všecky zasvětí(J5m)
o mládeži jež ještě v pozdních dnech(J5m)
kdy i prach z těla jež tu kladem zmizí(J5f)
té poesie jeho krásu ryzí(J5f)
dál bude nosit v srdci na ústech(J5m)
A srdce tvoje sevře náhlý bol(J5m)
když rozhlédneš se kolem kol a kol(J5m)
Kde je ten národ Kde ta vděčná mláď(J5m)
s níž vidíš náhle slávu svoji spiatu(J5f)
Pláč ženy dětí k hrobu klesá máť(J5m)
hrud dunění sbíraných na lopatu(J5f)
Ty naše tiché pohřby literátů(J5f)
A potom každý citu za rozvratu(J5f)
jak toužil by už býti sám a zvlášť(J5m)
Už stmělo se jdeš po hole jen hmatu(J5f)
a víc se choulíš ve svůj teplý plášť(J5m)
k svým drahým toužíš cítíš vše je lež(J5m)
a jenom tam je ještě pramen citu(J5f)
a tepla lásky v skrovném třeba bytu(J5f)
a nevíš kdy jim také odejdeš(J5m)
Leč víš až také zasypou tě hrudou(J5f)
čí oči pro tě vskutku plakat budou(J5f)
čí zalomí se ruce pro tvou ztrátu(J5f)
čí srdce chtít se bude rozskočit(J5m)
Již lucerny se rozsvěcují tříd(J5m)
a pár jen hvězd nad novým rovem plá tu(J5f)
Ty naše tiché pohřby literátů(J5f)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
11 |
| Celkem veršů: |
94 |
| Jamb: |
94
(100 %)
|