Již nevím sám jak dlouho v myšlénkách(J5m)
jsem bloudil nocí města po ulicích(J5f)
kol domů mračných zamlklých a spících(J5f)
a v řídkém blátě prach jak déšť byl splách(J5m)
Je temno kolem a mne divnou mocí(J5f)
cos táhne dál a štve tou smutnou nocí(J5f)
jak tápaje tmou kaluží se brodě(J5f)
bych tělo s duší uvésti měl k shodě(J5f)
jak v koutech všech by smálo se to suše(J5f)
Nač čeho dbát když bahnem bředne duše(J5f)
Ó duše duše Duše má a všech(J5m)
kdož tady dole zápasí a dřímou(J5f)
proč opustilas dráhu svoji přímou(J5f)
jež po nadhvězdných vede oblastech(J5m)
a čisté dítě nebes modré sféry(J5f)
proč zbloudila jsi ve svět tento šerý(J5f)
kde zmíráš nudou úzkostí a žalem(J5f)
co peruť tvá se sněžná třísní kalem(J5f)
Ó zdá se mi jak nocí bloudím dnes(J5m)
jak byl bych kdysi se závratné výše(J5f)
kams do jezera na dno slizké kles(J5m)
kde těžce se a namahavě dýše(J5f)
ne sám sta jiných padlo mžikem se mnou(J5f)
a teď tu všichni zakleti v říš temnou(J5f)
v níž sotva kdy se bludný paprsk láme(J5f)
se chvějem bijem rvem a objímáme(J5f)
Z nás každý k světlu k blankytu byl stvořen(J5f)
leč v bahno hloub teď vrývá se náš kořen(J5f)
a jen ta duše kdys tak bělostná(J5m)
chce ještě vzhůru z temnot kalných klína(J5f)
a na svůj azur jak se rozpomíná(J5f)
se svíjí hořem bolestným a lká(J5m)
Je jako leknín který v kalu tůně(J5f)
po záři slunce po blankytu stůně(J5f)
výš touží výš vždy výše pne se z hloubi(J5f)
až jedenkrát se přece dopne světla(J5f)
a nad tůní hle jež se s mrakem snoubí(J5f)
již bílá růže oslnivě zkvetla(J5f)
Ó zda a kdy ty duše též se zvednou(J5f)
z tmy propastí kam hřích a blud je strh(J5m)
zda v čistou zář se dopnou ještě jednou(J5f)
a bílou růží vplují na povrch(J5m)
Své oči zved jsem Hle tu nad mou hlavou(J5f)
sta světel bílých září nocí tmavou(J5f)
a oko mé jak tam se upíná(J5m)
mně zdá se to jak tůně hladina(J5m)
kde duše které z prohlubní a slují(J5f)
k ní dopnuly se jako leknín plují(J5f)