LILIJE.

Antonín Klášterský

LILIJE.
V měsíčním světle chvějí se, chvějí sněhově bílé lilije, jak na dívčím když obličeji se snivá záře rozlije. Čistoty dětí, lásky světic a bílá záře panenství, kdy tiché snění, hlavou letíc, jen křídlem duši rozechví. A ty spí na svém čistém loži a rozpuštěný mají vlas, pod krásnou hlavu ruce složí a skloní hedváb dlouhých řas. A ty spí v tmavu s rakví chladnou v hluboku na dně mohyly, 34 a lilije jim bílé vadnou, jež v ruce dnes jim vložili. A prvých duše v snu se chvějíchvějí, ač neví proč a co svět zlý. A noc je tichá – v závoj její ty druhé skryty, pevně spí... 35

Kniha Noční violy (1894)
Autor Antonín Klášterský