PODZIMNÍ NOC.

Antonín Klášterský

PODZIMNÍ NOC.
Byla noc světlá podzimní, život když vzbudil se ve mně; v měsíci dvůr a v měsíci sad, jeho pruh na mou kolébku pad’, na čelo uleh’ mi jemně. Byla noc smutná podzimní, se stromů padalo listí; a jak jsem snil svůj nebeský sen, slyšel jsem v snách ten tesklivý sten, a jak to šumí a svistí. Od těch pak dob a na věky již, příčinu sotva kdo tuší, světlo tvé nosím vždy na líci, chladný můj, ubledlý měsíci, a ten šum teskný v své duši. 54