Na košíku v pokoji...

Antonín Klášterský

Na košíku v pokoji...
Na košíku v pokoji dýchají mi květiny, někdy je nám dlouhý den, někdy letí hodiny. Dnes je chmurno, zítra snad vše zas bude zář a svit, nebudem’ se, květiny, moci ho ni nasytit. Záclonou nám problyskne, celá síň se zaskvěje, jako srdce, v které pad’ nový záblesk naděje. Až pak přijde doba mlh, až pak přijde zimní chlad, budeme si, já i vy, na tu záři vzpomínat. 85 Vzpomenete – sladký klam! – také venku sester svých, a já těch, jež venku mráz ubičoval v závějích... 86

Kniha Poli a lesy (1892)
Autor Antonín Klášterský