Epilog.

Antonín Klášterský

Květiny, vonící v sadě a luhu, chtěl jsem vás oslavit prostou svou písní, a teď nechť pokrčí rameny v kruhu šosáci střízliví, mrační a přísní. Já jsem vás miloval, já jsem vám zpíval, nic nechci, květiny, jiného za to, než byste na hrob můj rozlily příval květů svých zářících: duhu i zlato. Dole já budu spát, venku vy kvésti, v slunci vy záhřevném, v tmavé já tůni, snad že až do hlubin, ach, toho štěstí! ucítím se shora opojnou vůni. Budu tak vědět, že nahoře vesna, motýl že houpá se na štíhlém stvolu, s písní že pták jde spat, budí se ze sna, hřbitovem milenci že chodí spolu. Skryjte hrob se všech stran, pukejte za dne, za noci chytejte měsíční světlo, že v srdci, které spí pod vámi chladné, také to jedenkrát z hlubiny kvetlo.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

228. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Doslov. (Adolf Heyduk)
  2. IMMORTELLY. (Emanuel z Čenkova)
  3. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  4. III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě (Václav Šolc)
  5. Rád lahodnou bych píseň zpíval. (Adolf Heyduk)
  6. VÁM. (Adolf Brabec)
  7. XXIX. Jsem přímý muž a nenávidím klamu (Jaroslav Tichý)
  8. POSELSTVÍ. (Alois Škampa)
  9. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  10. Jednu kytku... (Růžena Jesenská)