ROMANCE O MLADÉ TANEČNICI
Hudbou, tancem víří sál,
mnohý pot již s čela stírá,
z ruky letí do ruky
vábná panna Časomíra.
Kolik let jí – bůh sám ví,
a přec jak by zdroj jí mládí
skýtal stále nový čár,
každého zas v tanec svádí.
V tváři klid má antický,
do řecké se halí řízy,
tančí vážně, usedleusedle,
a přec všechen úspěch sklízí.
Podle ní vše řídí krok,
pro ni planou zrak i líce –
leč v tom v plesný sálu ruch
vchází nová tanečnice.
39
Modrý abbé vede ji –
Časomíra, hle, se mračí! –
Ó! toť jinší děvče je,
veselejší a též mladší!
Na živůtku hoří květ,
se suknice pentle vlaje,
neposedná nožka jí
jako v tanci sama hraje.
Puchmír první letí k ní
a již se s ní v kole točí,
tanečníci kol a kol
mohou na nich nechat oči.
Za Puchmírem jiní hned
okouzleni pro ni spějí,
jak se živě, lehounce
vznáší v tanci nožka její!
Než v tom někdo: „Tanec ten
nehodí se pro nás!“ zvolá.
„Oho! oho! nám jen ten
hodí se,“ zní zlobně z kola.
„Hodí se!“ a „Nehodí!“
jako střelba z pušek padá,
zrak se jiskří, zvedá pěst,
v celé síni hluk a váda.
40
K Časomíře hned se ti
a ti k nové dívce řadí.
„Nade vše je řecký vzor!“
„Lid nám vzorem!“ křičí mladí.
A v tom hudba spustí zas,
mladá dívka letí lehce,
panna Časomíra však
vzdoruje a tančit nechce.
Horlí hlouček kolem ní,
odpůrce že zdrtí bídné,
ale věru, na podiv,
jak ten zástup její řídne.
Mnohý z těch, kdo chválí ji,
po nové už šilhá kráse,
každou chvíli někdo z nich
k druhé straně odkrádá se.
A než mine hodina,
již jsou v kole skoro všici,
vroucně tisknou k hrudi své
mladou novou tanečnici.
Časomíra v koutečku
tiše pláče, hlavu věší,
Šafařík a Palacký
nadarmo ji něžně těší.
41