PÍSNIČKA O CENSOROVI ZIMMERMANNOVI

Antonín Klášterský

Pan censor Páter Zimmermann zbraň mocnou měl a prudkou a udavač, víc rozdal ran než nepřítel ctnou půtkou. A nechť si papež pastýř stád, a nechť si císař žezlem vlád’, on vládl svojí hrudkou. Oh, malý měli záhonek jsme ještě před sto lety a chudý jen byl jeho vděk, byl málo zryt a pletý; a on jak červ, jak housenka, kde volnější jen myšlenka, list ožíral i květy. Nač básník zpíval rozechvěn o lásce, líčku, vlase? On „Nemravnost!“ si broukl jen a škrt’ to ctnosti k spáse. Jak? Vlastenecký žár a žal? „Non imprimatur!“ načrtal, a bylo konec kráse. Při slovech „národ“, „Hus“ a „vlast“ hned husí dostal kůži. Je nalíčena naň to past, či – dech se zrovna úží – to říši hrozí spiknutí? Nu, však ho sami donutí, že opatrnost ztuží. Tak z „tyrana“ hned „cikán“ byl a ze „svobody“ – „kázeň“, by „svatyň“ v „kuchyň“ proměnil, jej hnala o říš bázeň. Co to je? „Rozbít porobu?“ Zde musí stát jen „nádobu“ – oh, je to horká lázeň! Proč stále třít se o říši? Bloud o Žižkovi tlachá! Proč všichni aspoň nepíší jak tenhle jurist Mácha? Ten správný soud má, v těle čest: Ať lámán, v kolo vpleten jest, když nepravost kdo spáchá! Proč nepsat jak on, Zimmermann, člen řádu křižovníků: jak Ferdinand vlád’, svatý Jan smrt podstoup’ mučedníků? Tím věhlas jejich spíš by vzrost a vzdala věků budoucnost by slávu jim a díku! Ach, censore knih, nastala již dávno doba jiná, co českým hájkem lítala ta vaše širočina. Spis váš se prachu nesprostí, leč nad tou vaší hloupostí vnuk ještě ruce spíná!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1347. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jiří z Poděbrad. (Josef Uhlíř)
  2. Janu Nerudovi. (Rudolf Pokorný)
  3. XXXV. Svatém na Vyšehradě Krok vládne (František Jaroslav Kamenický)
  4. BUDITELŮM (Viktor Dyk)
  5. POTOMCI PŘEMOŽENÝCH. (František Taufer)
  6. TATÍKU ŽIŽKOVI. (Eliška Krásnohorská)
  7. báseň bez názvu (František Serafínský Procházka)
  8. Pryč s otročením na věky! (Jaroslav Martinec)
  9. Šlechetný král. (Jan Nálevka)
  10. Proslov k slavnosti svatojanské l. P. 1868 (Emanuel Züngel)