MLADÉ ŠTĚSTÍ.

Antonín Klášterský

Les z dálky voní pryskyřicí a meze douškou mateří a člověk v kouzla nevěřící jen vyjde a již uvěří. Teď vajíčka už v hnízdu leží, však sotva někdo tuší to, a našel bys to hnízdo stěží, jak v houštin hloub je ukryto. Jak listím kout ten obepjatý, jen větřík aby skrz něj dých’, jej zná jen paprsk slunce zlatý a luny bílý jako sníh. Tak mladé svoje štěstí rádi si na dně duše skrýváme, kde nikdo nám je nevyzradí, jak roste světu neznámé. Kde prosto všeho nebezpečí, že zvědavý je stihne zrak, a přec se o ně, čím je větší, vždy bázní chvějem’ jako pták.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

132. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRAJINA. (Viktor Dyk)
  2. Skrytá stezka. (Alfons Breska)
  3. POHLED (Viktor Dyk)
  4. CESTOU (Otokar Fischer)
  5. SIESTA (Beneš Grünwald)
  6. LETNÍ POLEDNE. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  7. POCHOPENÍ MARNOSTI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. V HNÍZDO SE NEVRÁTÍŠ... (Antonín Klášterský)
  9. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  10. Letní odpoledne. (Josef Václav Sládek)