V LET! V LET!

Antonín Klášterský

V LET! V LET!
Sněť se kývá... pták se dívá, jak plá niva, tmí se les, cosi ptáka zve i láká ve oblaka, do nebes. Touhy kryje, nestiší je, křídly bije – v let, ach, let; což to hnízdo, je tak malémalé, a tak velký, širý svět! Sporé místem, kryto listem – ale v čistém vzduchu plout, stále výše v oblak říše dát se v pýše, prostý pout! Ale jednou, až se zvednou na pouť bědnou v chladu čas, nad bouřlivou moře plání vzpomene si hnízda zas. Chtěl by zpátky v klid ten sladký, na hruď matky chtěl by blíž jako poutník unavený, sytý změny v rodnou chýž. 26