DEN.

Antonín Klášterský

Když den se blíží k svému zniku a měkce splývá v náruč tmám, rád za ním vděčně, plný díků, své oko zvednu ku hvězdám. Ne že mi přines novou radost, že rozvířil mi v duši ples, neb učinil mé touze zadost a v srdce moje teplo snes. To čekat, čas mne odnaučil, a srdce stesk už nehostí, jenž kdysi je tak rval a mučil, být skromným – celou moudrostí. A s ní dnu žehnám také tomu, jenž ples mi nedal jediný, však v srdce mého starém lomu mi nerozšířil trhliny. Jenž nepřišel mi slední za sny skráň novým trním oplésti, jenž proto již byl milý, šťastný, že nepřinesl neštěstí. Leč plynul klidně tak a tiše, jak nebes oblak šedivý, jak vítr, který od hor dýše, však ani klásku nezkřiví...

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1229. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U duchovního pastýře. (Martin Alexander Přibil)
  2. (Příznivci neb dobrodinci.) (Emanuel Züngel)
  3. Pro radost a pro plesání (Emanuel Züngel)
  4. VI. Tak nekonečně, drahá, nekonečně (Adolf Heyduk)
  5. 45. Radostí mi srdce buší; (Josef Uhlíř)
  6. Pražanův ples dne 27. února 1856. (Anna Vlastimila Růžičková)
  7. Sonet – apostrofa. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Dobrý děde! z plných srdcí (Emanuel Züngel)
  9. 5. Nejen za příležitosti (Josef Uhlíř)
  10. X. Dík, vřelý dík za drahá, zlatá slova (Jaroslav Vrchlický)