Pohřeb.

Alfons Breska

Kol hřbitovní zdi jdeme, větru vání z daleka nese zvonů naříkání a kdesi za zdí věnci ztuchlých vůní stížená rakev klesá v hrobu tůni. Co podzimní nás mlhou tudy žene kol hřbitova po cestě opuštěné, kde chladný vítr svoje štkání šíří a kolem nás jen žluté listí víří...? Proč tudy jdeme? Či snad srdce cítí, že musíme se záhy rozloučiti? Proč tudy jdeme? Či snad nitro tuší, že něco odumřelo v naší duši? Se stromů listí jako slzy padá a cestou v závěje se u zdi skládá, a srdce pláče... věnci ztuchlých vůní stížená rakev klesá v hrobu tůni.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

386. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  2. O DUŠIČKÁCH. (Alois Škampa)
  3. Z CHVIL INTIMNÍCH. (Hugo Kepka)
  4. Smutný čas. (Adolf Heyduk)
  5. NA HŘBITOVĚ. (Josef Kuchař)
  6. Vzpomínka na matku. (Adolf Brabec)
  7. Když vítr lkavý... (Jan Evangelista Nečas)
  8. 21. BÍLÁ HORA. (Karel Babánek)
  9. VZPOMÍNKY. (Otakar Auředníček)
  10. Na hřbitově zapomenutých... ( K. Egor)