Slunečnice.

Alfons Breska

Když na východě zoře vzplane, mši slouží slunečnice zlaté a slunce jitřní zář jim kane do duše vroucím citem jaté. Démanty rosy obetkané monstrance květů sluncem vzňaté vznášejí k nebi – sadem vane dech zbožnosti jak při mši svaté. Kolkolem vládne ticho slavné a lilije a klasy travné pokorně čela k zemi chýlí. Jak kaditelny růže dýší a s vůní jich z mé duše k výši modlitby díků k slunci pílí.

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

386. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CHORÁLNÍ MŠE (Otokar Březina)
  2. Včely. (Xaver Dvořák)
  3. JEŽÍŠ DO EMAUS JDOUCÍ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  4. Sestoupivši v úval ponížení ( H. Uden)
  5. PŘÁTELSTVÍ. (František Kyselý)
  6. Růže tajemná. (Vilém Ambrož)
  7. Petřín. (Herma Pilbauerová)
  8. XXII. Den jarní k západu, stín hor se v údol kloní. (František Leubner)
  9. Láska panny. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  10. KANCIONÁLY. (František Kvapil)