PSÁNO NA BŘEZOVOU KŮRU.

Antonín Klášterský

PSÁNO NA BŘEZOVOU KŮRU.
Strh kůru s břízy jsem, kus její řízy, chtě jakous jemnou píseň napsat na ni, snad z rozmaru, jenž blýskne hlavou maní, snad pro úsměv, jenž s dívčích rtů se sklízí. A jak jsem psát chtěl, slyším šumot břízy: „Což nevěděl jsi, jak mne čin tvůj raní, jak nůž tvůj vnikne do cév mi a tkání? A proč – oh, proč? Pro jakous báseň ryzí? Což, bláhový, mníš, že bys napsal lepší, než jakou v kmen můj psává červánek neb slunná zář, když z rána po něm křepčí? Neb motýl, když tam stín svůj hodí hravý, neb když tam stínem padne kučer vděk a jemný profil mladé dívčí hlavy?“ 10

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský