STANISLAVU ZIMOVI.

Antonín Klášterský

STANISLAVU ZIMOVI.
Že sonet máte rád a dovedete jej vyhladiti v čtrnáct krásných hlatí, jež v paprsku, jímž Poesie zlatí nám všední život, roky rychloleté, tak hrají, září, třpytí se a vrátí svit slunce, očí lesk, blesk dýky kleté, jas niv i úsměv, který na rtech kvete – vás nemohu než vřele milovati. Kdys ťal kdos po mně – nu, a já se nelek a odpustil mu v duchu neprodleně – vy pochopíte! – pro pár krásných znělek. Oč pevněj musím stisknout vaši ruku, jenž k všemu máte chlad jen ve svém jméně, leč teplou vroucnost v pohledu i zvuku. 11