ŽENA.

Antonín Klášterský

ŽENA.
Jsi cherub, nad nímž plane hvězda spásy, jenž vede v ráj přes kal i třasoviska? Či démon, jemuž zrak tak strašně blýská a sráží v Peklo, jež chlad neuhasí? Jsi Dalilla, jež ostříhává vlasy a uspí v mdlobu, která smrti blízká? Či lady Makbeth, jež zbraň v ruku vtiskávtiská, a váhá-li muž chvíli, sama tasí? Jsi hříchhřích, či svátost? JedJed, či léku síla? Jsi madonamadona, či stryga? BěsBěs, či víla? Jsi píseň láskylásky, nebo kruté drama? Ó, jsi tím vším, a nikdo nikdy neví, co z toho, co se v tobě rve, se zjeví, a nejhůře při tom – že to nevíš sama. 17