J. S. MACHAROVI.

Antonín Klášterský

Že zkřížili jsme spolu kdysi meče? Nu ano, dávno – pravda to již není. To člověk někdy v mladém zanícení dbá čerta, zda krev komu z rány teče. Na štěstí smrtné nebyly ty křeče, a já šel dále v práci své i v snění a odpustil již dávno pro umění, chvil krásných mnoho slokám vašim vděče. Nic nevím již, co bylo... zdar vám přeji a radost z díla ať vás hladí hebce, a zbraně-li vám líp než rýmy znějí, i z toho, jak – teď sen váš – voj náš mladý, kovově zklouben, pěkně jde a křepce, jak dříve táhly veršů vašich řady!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

119. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NÁBĚHY K VĚTŠÍM BÁSNÍM BEZ NADPISU. (Svatopluk Čech)
  2. Sonet fatalistický. (Josef Svatopluk Machar)
  3. PO LETECH. (Jan Červenka)
  4. Refrain k životopisům českých literátů. (Josef Svatopluk Machar)
  5. EPILOG (Petr Fingal)
  6. Sonet dušičkový. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Vše člověk v žití vykoupiti musí, (Jaroslav Vrchlický)
  8. ZÁZRAČNÝ AUTOR. (František Serafínský Procházka)
  9. 8. Básníkům bolem sklíčeným. (František Zdobnický)
  10. Pouze co urveme v života všednosti, (Jaroslav Vrchlický)