POSEL.

Antonín Klášterský

POSEL.
Plál plný měsíc veliký a čistý a jak líc smrti zíral stromů snětmi. Já v zahradě jsem seděl s ženou, dětmi. Trysk vody zněl, van nehnul květin listy. V tom u basénu v květech ruch je jistý. Pes marně chňap, že úsměv na rty slét mi. Leč když bod chvějný zakroužil v jas ze tmy, zřím: smrtihlav to, hrůza pessimisty. Ó, posle smrti, zvěsti konce žití, ke komu jdeš z nás, koho navštíviti? A jedno-li ti, u mne stav svůj přelet. Šetř matky, bez ní konec dětí blahu, šetř dětí, stojí na života prahu. Já půjdu klidně. Nemám čeho želet. 23

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský