VENUŠE MILOSKÁ.

Antonín Klášterský

VENUŠE MILOSKÁ. (Louvre.)
Je mi, jak kleknout před tebou bych měl jak před oltářem, vznešená a cudná v své nahé kráse! Nejsi zář jen bludná ni smyslů vír, křeč vášní horkých těl. Jsi svatý plamen, čistých vznětů studna, myšlenka božská planoucích jsi čel, ty srdce zvedáš vzhůru v oblak běl a nevláčíš je v kal, jenž slasti u dna. Nechť vedle fauni, bakchantky a skřeti se smějí, šklebí, řítí do objetí a tančí, šílí jako v lesní strži: Ty stojíš klidná nad vším, zázrak bílý, tak hrdá, velká, vědoma své síly: tvých rukou pahýl celý svět náš drží. 30

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský