VĚČNÝ OHEŇ.

Antonín Klášterský

VĚČNÝ OHEŇ. U hrobu neznámého vojína.
Hle, věčný oheň plá na Etoilu pod branou Vítěznou, plá dnem i nocí a ze dne ke dni. Zbožně stanou chodci, a auta, koně ulevují v cvalu. Kol nezřít v tvářích smutku ani žalu, jen pohnutí. Tu jeden z branné moci byl pohřben, jenž pad pro vlast – bez pomoci kdy klesala již, rvána od Vandalů. Ó, šlehej lásky symbole ty živý, vlast zachránila láska synů – divy ta tvoří, hory přenáší i skálu. Bud' ohněm báje, zbaví vrásek rádla, a Francie vždy vyjde z něho zmládlá, neb sžehne nízkost, nítí k Ideálu! 34

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský