ŠUMAŘ Z VERSAILLES.

Antonín Klášterský

Že cizinců tam asi více tuší, u restaurantu ve Versaillích hrává; mlád, vyholený, umělecká hlava, vlas dlouhý padá přes týl mu i uši. Hrá chansony, jež hýbou davu duší, a zpívá... píseň Wolframa, slyš, lkavá... hlas měkký má, snad někoho i vzruší, leč v celku přece – jaká smutná sláva! A tušíš: talent – velké žití cíle – a potom: Paříž! – žena nebo ženy – a krutý hlad a zoufalosti chvíle. A stále hloub, jak vír když lístkem točí... Leč studu sled přec zbývá z trapné změny: když peníz béře, zavírá své oči.

Patří do shluku

basa, klarinet, housle, cimbál, smyčec, muzika, bas, šumař, hudec, nota

228. báseň z celkových 273

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DIVNÁ MUZIKA. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Kamarádi. (Emanuel Miřiovský)
  3. Cizí host. (Karel Jaromír Erben)
  4. V hospodě. (Ervín Špindler)
  5. Šumaři. (Karel Alois Vinařický)
  6. ČTVRTÁ STRUNA (Josef František Karas)
  7. Venku hudba (Josef Barák)
  8. Mladosť – starosť. (Adolf Heyduk)
  9. 1886 (Jan Neruda)
  10. PROCESSÍ. (František Táborský)