ŠUMAŘ Z VERSAILLES.

Antonín Klášterský

ŠUMAŘ Z VERSAILLES.
Že cizinců tam asi více tuší, u restaurantu ve Versaillích hrává; mlád, vyholený, umělecká hlava, vlas dlouhý padá přes týl mu i uši. Hrá chansony, jež hýbou davu duší, a zpívá... píseň Wolframa, slyš, lkavá... hlas měkký má, snad někoho i vzruší, leč v celku přece – jaká smutná sláva! A tušíš: talent – velké žití cíle – a potom: Paříž! – žena nebo ženy – a krutý hlad a zoufalosti chvíle. A stále hloub, jak vír když lístkem točí... Leč studu sled přec zbývá z trapné změny: když peníz béře, zavírá své oči. 38