V LUXEMBOURGU.

Antonín Klášterský

V LUXEMBOURGU.
Je plno slunce v Luxembourském sadě, ač listí žloutne a je koncem září, jak svítí sochy v alejích a staří jak pensisté si vykračují mladě! A u basénu v jásotu a vádě, hle, děti loďky spouštějí, jež září svých plachet bělí – ples, když stihnout zdaří se druhý břeh jim – žal, když klesnou s hládě. Oč moudřejší jsme byli než ty děti? snů spouštějíce plachetnice bílé, a hrdí, jak se vznášejí a letí. Jen basén větší byl, a v mocné síle bouř mnohou strhla v divoké vln změti. Ó, kde jste, kde, mé lodi, této chvíle?! 42