I. Na obrazech mých pas jen zrak se lidí,

Antonín Klášterský

I.
Na obrazech mých pas jen zrak se lidí, Na obrazech mých pas jen zrak se lidí,
 já směji se jich úsudkům a radám; když haní je, tím věru málo strádám, a lhostejno mi, jestli slávu klidí. Zřím na ně, jak bych cizí kraj zřel s přídi, jak na ženu, ač vzešla z něho, Adam – leč sonety mé, které v taji skládám, ty mimo mne zrak lidský neuvidí. Neb sonety ty, nechť i bez půvabu, jsou mé, jen mé, je tisknu k prsům skoupě, jak lakomec v svých mincích se v nich hrabu. Je skrývám jako zloděj plen svůj v doupě, je nepředhodím do lidského žlabu – spíš spálím je neb rozdrtím je v stoupě. 47
Básně v knize Sonety babího léta:
  1. BABÍ LÉTO.
  2. SÁM SOBĚ.
  3. SLUNNÉ DNI.
  4. PSÁNO NA BŘEZOVOU KŮRU.
  5. STANISLAVU ZIMOVI.
  6. NAD NEJMENŠÍM VYDÁNÍM MÁCHOVA MÁJE.
  7. KDYŽ SLYŠEL JSEM PLÁČ V NOCI.
  8. FR. S. PROCHÁZKA.
  9. MARNO.
  10. MOŘI.
  11. ŽENA.
  12. J. S. MACHAROVI.
  13. BARVY KVĚTŮ.
  14. LÁSKA KVĚTŮ.
  15. NA VÝHLEDECH.
  16. QUO VADIS?
  17. POSEL.
  18. SONET.
  19. HROB BÁSNÍKŮV.
  20. PAŘÍŽ SE BUDÍ.
  21. VENUŠE MILOSKÁ.
  22. NA BŘEHU SEINY.
  23. ZÁPAD.
  24. PAŘÍŽ SE BAVÍ.
  25. VĚČNÝ OHEŇ.
  26. VE VERSAILLESKÉM PARKU.
  27. VERSAILLES A TRIANON.
  28. S MRTVÝMI.
  29. ŠUMAŘ Z VERSAILLES.
  30. KRAJINY COROTOVY.
  31. ČLOVĚK A ZVÍŘE.
  32. NAD HROBEM ALFREDA DE MUSSET.
  33. V LUXEMBOURGU.
  34. F. GÉRARD: L’AMOUR ET PSYCHÉ.
  35. SONET-CAUSERIE.
  36. I. Na obrazech mých pas jen zrak se lidí,
  37. II. Od ženy svojí odtrh jsem se mocí,
  38. III. Dřív nebo pozděj, vždy tě znova zchvátí.
  39. IV. Než spatřil jsem tě, neměl jsem ni tuch,
  40. V. Ty kráso krás, ty kouzelnice, vílo,
  41. VI. Když Pochybnost své stáhne zase drápy
  42. VII. Zda víš, že miluji tě? Ó, víš jistě,
  43. VIII. Den, kdy tě nezřím, ne, to není den,
  44. IX. Bůh měl mne rád, když dal mi spatřit tebe.
  45. X. Mžik jeden s tebou za roky mi celé
  46. XI. Ty nejdeš, nejdeš – tuším, že jsi v dáli,
  47. XII. A náhle přijdeš – s milými tak slovy.
  48. XIII. Tak v nitru mém jen váda zuří vzteklá
  49. XIV. V zjev Dianin jsem vtělil tě dnes, dítě,
  50. XV. Na bledá ústa moje rtík tvůj vtisk
  51. XVI. Po polibku svém uprchla mi v studu,
  52. XVII. Jak čárnou Kirku, luznou kouzelnici
  53. XVIII. Sny, vše jen sny... Jdou dlouhé smutné týdny
  54. XIX. Teď vím již, lásky že to nebyl žár,
  55. XX. A přec zas přišla... K nohám se mi vrhla
  56. XXI. Zas klidně, tiše sedáváme spolu
  57. XXII. Věř, Emmo, vždy lze život počít znovu,
  58. XXIII. Ty ještě vrtíš hlavičkou svou v strázni?
  59. XXIV. Tvá bytost opět jako leknín svítí
  60. XXV. Já přátelství se smával muže - ženy,
  61. XXVI. „Jsem u vás, Romney, dneska naposledy,“
  62. XXVII. Jak moh jsem snít, že umění mé stačí,