IV. Než spatřil jsem tě, neměl jsem ni tuch,

Antonín Klášterský

IV.
Než spatřil jsem tě, neměl jsem ni tuch, Než spatřil jsem tě, neměl jsem ni tuch,
co gracie a krása, kouzlo ženy, co každý den být znova opojený úsměvem božským, čistší dýchat vzduch. Teď vím to vše, kdy čelo rozryl pluh mi věku již a marný vzdech a steny; snad v náhradu za leta prostá ceny teď toužím zmnožit smysly, zrak i sluch. Zrak chtěl bych mít jak oko mušky zlaté, jež složeno je drobných do faset, bych najednou tě viděl nastakráte. Sluch zvěře mít, jež slyší, jak jen vkročí v les, lidský krok, bych z dálky vstříc ti lét’, a jak noc hvězdná na tisíce očí. 50

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský