VII. Zda víš, že miluji tě? Ó, víš jistě,

Antonín Klášterský

Zda víš, že miluji tě? Ó, víš jistě, to vždy ví žena! Čítá v našem zraku i v srdci, duši, nechť se halí v mraku, jak v otevřené knihy jasném listě. Ty víš! A tiše sedíš na svém místě, svou podáváš mi ruku bez rozpaku, žertuješ, mému posmíváš se žáku – tak přátelství, ne láska, mluví čistě. Zdám stár se ti? Což nevidíš, co žáru v mém srdci hoří, ký tam oheň mladý? Což stárne ten, kdo tvoří, živ jen jaru? Či chud jsem? Není lampou Aladdina mé umění a já duch její tady? Kyň, skvostů sta do tvého snese klína.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1176. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Přátelství. (Bohumil Forman)
  2. RANNÍ POBOŽNOST. (Jaroslav Vrchlický)
  3. (Manželka svému choti.) (Emanuel Züngel)
  4. (Příteli.) (Emanuel Züngel)
  5. Tys poznala mé srdce. (František Chládek)
  6. Toužení pro přítelkyni.* (Bohuslav Tablic)
  7. XXII.   POUSTEVNÍKOVI. (Richard Weiner)
  8. II. Velevážená, drahá učitelko naše! (Herma Pilbauerová)
  9. LVII. Do tvé knížky abych kvítek vkladl? – (Josef Uhlíř)
  10. U přátelství. (František Hajniš)