VII. Zda víš, že miluji tě? Ó, víš jistě,

Antonín Klášterský

VII.
Zda víš, že miluji tě? Ó, víš jistě, Zda víš, že miluji tě? Ó, víš jistě,
to vždy ví žena! Čítá v našem zraku i v srdci, duši, nechť se halí v mraku, jak v otevřené knihy jasném listě. Ty víš! A tiše sedíš na svém místě, svou podáváš mi ruku bez rozpaku, žertuješ, mému posmíváš se žáku – tak přátelství, ne láska, mluví čistě. Zdám stár se ti? Což nevidíš, co žáru v mém srdci hoří, ký tam oheň mladý? Což stárne ten, kdo tvoří, živ jen jaru? Či chud jsem? Není lampou Aladdina mé umění a já duch její tady? Kyň, skvostů sta do tvého snese klína. 53

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský