VIII. Den, kdy tě nezřím, ne, to není den,

Antonín Klášterský

VIII.
Den, kdy tě nezřím, ne, to není den, Den, kdy tě nezřím, ne, to není den,
to jenom soumrak bez slunce a světla, to suchá snět, jež s jarem nerozkvetla, to žlutý lupen, jenž spad, větru plen. Proud plný kalu, přelomený kmen, květ zašlapaný, vločka v bláto slétlá, to cesta v pustý kraj, kde v oči vmetla ti písek vichřice – to umírání jen. Jak mrzí práce a jak nudí kniha, ať bol či smích tam, stejný trud to číst! Čas jak plž leze, srdce dusí tíha. Konečně večer. Nic mne neupoutá, a z knihy žití rvu a chumlám list a hořce házím do prázdného kouta. 54

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský