XII. A náhle přijdeš – s milými tak slovy.

Antonín Klášterský

XII.
A náhle přijdeš – s milými tak slovy. A náhle přijdeš – s milými tak slovy.
A já již v ústret ke dveřím ti letím, vše zapomínám v ráz, co bylo před tím, a zrak můj lačně zas tvůj půvab loví. Ač stokrát zřen, teď zdá se mi zas nový, jsem úsměvem jat rtů tvých nad okvětím, a nové plátno ihned tobě světím a hroužím se v tvé líce. Co mi poví? Je krásnější než dřív – jsi, dítě, šťastné? Tak zdokonalit láska můž’ jen z nitra – oh, jak má síla poznáním tím hasne. Leč umělec se vzepře ve mně chvatněchvatně, a jak bych měl tě ztratiti už zítra, tvůj obraz nový na svém chytám plátně. 58

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský