XVII. Jak čárnou Kirku, luznou kouzelnici

Antonín Klášterský

Jak čárnou Kirku, luznou kouzelnici tě malovat teď budu, lásko zlatá, když proutkem mění lidi ve zvířata a zvířata zas v lidi jásající. Jak KalypsÓ – Ó, těžko jí se zříci je Ulyssovi – Cecilie svatá mi budeš potom, hudbou nebes jatá, i Sibylla, jas vytržení v líci. Má sláva poroste i moje jmění, kol obrazů mých tíseň bude davů, zvát králové nás budou okouzleni. Leč co mi zlato, co mi pochval hlasy? Mně nad vše v klín ti položit svou hlavu a cítit, jak mi měkce hladíš vlasy.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

837. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZPĚV V JESENI (Jaroslav Vrchlický)
  2. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  3. XLI. Panně Montserratské. (Xaver Dvořák)
  4. Stella lucida. (Xaver Dvořák)
  5. Měsíci. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Osud. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Ó holubičko mého opojení, (Xaver Dvořák)
  8. Po přečtení listu, v němž mi vypravovala své sny. (Jaroslav Vrchlický)
  9. XIX. Naší řeči. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Co měl bych říci... (Jan Červenka)