XVII. Jak čárnou Kirku, luznou kouzelnici

Antonín Klášterský

XVII.
Jak čárnou Kirku, luznou kouzelnici Jak čárnou Kirku, luznou kouzelnici
 tě malovat teď budu, lásko zlatá, když proutkem mění lidi ve zvířata a zvířata zas v lidi jásající. Jak Kalypsó – ó, těžko jí se zříci je Ulyssovi – Cecilie svatá mi budeš potom, hudbou nebes jatá, i Sibylla, jas vytržení v líci. Má sláva poroste i moje jmění, kol obrazů mých tíseň bude davů, zvát králové nás budou okouzleni. Leč co mi zlato, co mi pochval hlasy? Mně nad vše v klín ti položit svou hlavu a cítit, jak mi měkce hladíš vlasy. 63

Kniha Sonety babího léta (1926)
Autor Antonín Klášterský